Základní skialp kurz 5/2017

Další víkend v tenademu s kolegou Vojtou Dvořákem. Další velká parta a po víkendu 14 nadšených skialpinistů.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialp kurz 4/2017

Zájem o tento víkend byl obrovský. Na pomoc přišel Vojta a ve dvou partách jsme zvládli klasický program v Modráku a na Sněžce.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 3/2017

A jedeme dál. První únorový víkend a další parta skialpinistů. Podmínky variabilní, ale určitě né jednoduché. Mokrá kaše v sobotním Modráku potvrdila, že široké lyže jsou výhodou. Klapla i nedělní Sněžka a následný sjezd do Pece.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Skialpový přechod Krkonoš 3 - návštěva z Wallisu

V prosinci mi přišla poptávka od Stephena, který dlouhodobě žije ve Wallisu. Už toho hodně pochodil a rád by si dal skialpový přechod v Krkonoších.

Bylo mi potěšením vše za pomoci Romana a Vojty připravit. Protože jsem byl sám už vybookovaný, akci vedl Vojta Dvořák. Díky.

Vojta Dvořák:

Skialpový přechod Krkonoš tam a zase zpět

Rád bych se vámi podělil o skialpové dojmy z Krkonoš letošní zimy. Bylo to jako sen. Čtyři dny na domácích horách a skoro sami v „divočině“. Můj parťák ze Švýcarska po skialpových a back country výpravách po celém světě, dostal zálusk na Krkonoše.

Hrubá trasa

  1. den: Dolní Mísečky – Kotelní jámy – U 4 pánů – Labská bouda – Sněžné jámy – Vysoké kolo – Sedlo a Martinova bouda
  2. den: Martinova bouda – Mužské kameny – Dívčí kameny – Davidovy boudy – Špindlerovka – Luční bouda – sjezd do Modrého dolu – Bouda pod Sněžkou
  3. den: Bouda pod Sněžkou – výstup Obřím dolem – Bývalá Obří bouda – Sněžka – Lví důl – Děčínská bouda
  4. den: Děčínská bouda – sjezd pod lany do Pece – výstup Milíře – Richterovy boudy – Výrovka – sjezd Dlouhým dolem – Špindl – Medvědín – Šmídova vyhlídka – sjezd na Dolní Mísečky

První dva dny došlo i na buzolu, výškoměr a mapu, ale další dva dny byly jako z pohádky.

Sumasumárum

Čtyři dny na skialpových lyžích, tři noci na krkonošských boudách. Do kopce i z kopce po krkonošských úbočích. Kromě pochodu po hřebeni jsme uskutečnili i výpady do Polska a zase zpátky k nám. Většinou ve dne, ale jednou došlo i na sjezd při čelovkách. O dobrodružství nebylo nouze.

Co dodat?

Stephen - můj parťák ze Švýcarska, kterého jsem měl tu čest doprovázet, byl unesen. Už toho viděl na svých cestách po celém světě hodně, ale Krkonoše ho prý opravdu překvapily a dojaly.

Napsal: "Dear Vojtech, Thanks for this. Thanks for a great tour and for having guided so well. I found it tough at times but it was a really great experience and I have wonderful memories and  pictures. I will tweet the links to your site in due course. Regards Stephen."

Proč si myslíme, že Krkonoše jsou skialpové hory?

Boudy - je jich dostatek a dávají znaveným skialpinistům energii a nabízí přístřeší.

Vzdálenost - není to daleko. Když bydlíte kousek. :)

Nejvyšší hory v Česku - bez komentáře.

Drsné podnebí - na hřebenech umí být drsno.

Inverze - nejlepší místo na bytí nad věcí jsou krkonošské hřebeny. Souhlas?

Známé prostředí - v Krkonoších bydlíme. Známe to tady. Máme to tu rádi.

Požitek - Užíváme si tady každý výlet na lyžích. Každý výstup i sjezd. Nastoupané metry a rychlost nejsou nejdůležitější.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Jednodenní skialpové ochutnávky

Už v loňské sezóně se množili dotazy na jednodenní skialpové ochutnávky. Pro letošek jsem proto vytvořil dva termíny a během nich poznal dvě perfektní party lidí.

V pondělí jsme si první skupinou užili sjezd v natátém firmu u Richtrovek a odpolední tvrdý Modrák.

V úterý byl Krakonoš milosrdný a trošku nám vylepšil podmínky, takže první skialpový sjezd si parta užili v měkkém.

Nechyběly pozdní obědy v podobě chutných rautů na Výrovce.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Skialpový přechod Krkonoš 2 - Riesengebirge Quergang

V loni v březnu jsem potkal rakouského kolegu Roberta Hochreitera s milou partičkou v Oetztalkách Poslední den jsme společně domluvili, že Krkonoše nezná a že se mám se skupinkou domluvit já.

A tak o posledním víkendu v lednu absolvovala parta z německé strany Krušných hor přechod Krkonoš v parádním počasí.

Itinerář akce:

Špindlerův mlýn - Brádlerovy boudy (nocleh) - Sněžné jámy - Vysoké kolo - Davidovky - Bouda v Bílém Labi (luxusní oběd) - Luční sedlo - Výrovka (nocleh) - Modrý důl - Bouda pod Sněžkou - Sněžka - Děčínská bouda (nocleh) - Pec pod Sněžkou - Richterovy boudy - Výrovka - Dlouhý důl - Špindlerův mlýn.

Spousta šlapání, spousta sjezdů, různé druhy sněhu a spousta srandy.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Rauriské Intermezzo

Po prvních základních kurzech skialpinismu jsem si odskočil na dvě túry do rakouského Raurisu. Akce pro obchodní zástupce K2 a BCA se vydařila. Sluníčko, pohoda, a i ten prašan jsme našli. Jen do těch severů bych se teď asi nepouštěll.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 2/2017

Po vydatném sněžení dorazila do Krkonoš inverze. Lehké mrholení během noci na pátek nám vytvořilo pro další kurz tvrdé podmínky.
V pátek nastupujeme společně na Boudu pod Sněžkou a po večeři ještě teoretizujeme. V sobotu pak míříme do Modráku. Cvičíme stoupání, dáváme sjezd u Děvína a pak už stoupáme na oběd na Výrovku. Rautík je opět excelentní. 
Odpoledne následuje trénink s lavinovou výbavou za chatou. Podvečerní výstup na Luční horu je těžká romantika. A sjezd zkrustovatělým Modrákem je velká písemka.

V neděli tradičně soupáme na Sněžku. Oproti minulému týdnu je zde příjemně. Akci končíme na Děčínské super obědem na sluníčku a sjezdem k autům.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 1/2017

Hned ze Špindlu jedu znovu kolem dokola do Pece, kde mám sraz s klukama, kteří jdou na základní skialpový kurz. Pro ušetření sil jedeme na Výrovku rolbou. Ještě v podvečer stíháme trochu teorie.

Pondělní ráno je oblačné a sype a sype. Jdeme na Klínovky a dáváme několik parádních sjezdů v pudru. Do toho cvičíme techniku chůze a otočky. Odpoledne nezbytné pípákování za chatou a za tmy pokračujeme teorií.

V úterý ráno mažeme k Richtrovkám, kde si dáváme dvě peckovní lajny. Nechybí sněhový profil a kluzný blok. Na oběd vyběhneme na Výrovku a pak Modrákem až k autům.

Není co dodat, tohle byl prostě prašanový náhul...


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Skialpový přechod Krkonoš 1

Že jsou Krkonoš parádní skialpové hory, o tom není třeba diskutovat. Ale dá se v nich vymyslet i super několikadenní přechod.

Začátkem ledna vypustil Krakonoš sníh ze svých zásobáren a připravil nám parádní podmínky pro první skialpovou akci v roce 2017. Ve čtvrtek vyrážím s pěti statečnými ze Špindlu při svitu čelovek na Martinovku. Kluci jsou v kondici, cca za 2 hodinky jsme tam. Dáváme zaslouženou večeři a pivko. Nutno podotknout, že chata je takovým malým návratem do socialismu. Ráno stoupáme na Vysoké kolo, ale předpověď vychází a nahoře fičí kilíčko. Kousek pod vrškem nabouváme lyže a jedem zpět dolů do Špindlu. Do severu Kozin se mi nechce...vítr, hodně nového sněhu. Volíme průchod přes Svaťák a pomůžeme si vlekem na Stoh. Po vrstevnici dojdeme až k Borůvkovému žlabu. Nelíbí se mi. Dva kroky a lup.... Deska prdla na obě strany ode mne. Otáčím kluky a oklikou přicházíme na Klínovky. Na Výrovku už je to je kousek a rautík čeká...
V sobotu ráno nespěcháme. Trénujeme s pípáky za chatou a teprve kolem 11 vyrážíme do Modráku a odtud dolů až na Boudu pod Sněžkou na oběd. Následuje výstup Obřím dolem a pár minut Mordoru na vrcholu Sněžky. Sjíždíme na Růžohorku, kde přichází socialistický flashback vol.2 No co už. Pivo a jídlo celkem ok. 
Ranní sjezd z růžohorek je pecka. Modré nebe a tuna prašanu. Modrákem pak šlápneme na Výrovku a střihneme si ještě jedny prašanové orgie dlouhým dolem až k Espritu...

Díky parto a těším se na další společné akce.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Zamrzlé Oetztalky

Druhý prosincový víkend je sněhová situace v Alpách stejná jako o týden dříve na Stubaii. Tvrdo a vyfoukáno. Tentokrát nám to ale nevadí. Ježdění v prašanu není naší prioritou. Cílem jsou dva vrcholy a jejich severní stěny.

V sobotu všichni společně míříme Pitztalskými lanovkami na Mittlebergjoch. Po sestupu na Taschachferner vytváříme dvě družstva a vyrážíme pod severku Wildspitze. Navázání na lano je při současné sněhové situaci a zakrytí trhlin samozřejmostí.

Dvě hodinky a vyměňujeme lyže za mačky a ukrajujeme první metry severní stěny druhé nejvyšší hory Rakouska. Podmínky jsou parádní. Přesně pro Martina s Láďou, kteří prožívají svůj ledový křest. Po druhé hodině stojíme na vrcholu ve výšce 3765m. Čas nás neúprosně tlačí a tak poklusem sbíháme k lyžím a sjíždíme zpět pod Mittleberg. Kupodivu není sjezd tak strašný, jak vypadl při stoupání.

V neděli už jen s Martinem míříme pod severní stěnu Hintere Brochkogelu. Stěna má stejnou délku, je však strmější a závěrečný modrý soplík je takovou hezkou rozcvičkou pro přicházejí ledolezeckou sezónu.

A jako třešnička na dortu je tu ještě mixový hřebínek na sestupu. Pak už pěkně rychle dolů, aby nám neujel poslední vláček do Pitztalu a tradá domů.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Skialpová ochutnávka Stubai

První skialpová akce nové sezóny je úspěšně za námi. O prvním prosincovém víkendu jsme vyjeli s kolegou Liborem Kožíškem a dvanácti statečnými oprášit chlupaté lyže na Stubai.

Rozchodit se, rozlyžovat, zopakovat otočky, šlapání na mačkách, prostě si osvěžit všechno, co ke skialpinismu patří. Za námahu jsme byli odměněni parádními výhledy ze dvou třítisícových vrcholů Zuckerhutl 3505m a na Hintere Daunkopf 3225m.

Jediným drobným kazem byl tvrdý sníh. Ale přeci jen, je začátek sezóny, takže jsme to horám odpustili.

Děkujeme K2 a BCA za půjčení testovacího materiálu.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Haute route Chamonix - Zermatt

Haute route z Chamonix do Zermattu je velká klasika. Bára, Líba a Jirka na ní trénovali poctivě celou zimu a vyplatilo se jim to. Zvládli ji bez jediného problému.

První den věnujeme aklimatizaci. Přeci jen zkazit si výlet kvůli výškové nemoci není ideální. Za parádního počasí si dáváme sjezd z Midi po Valle Blanche s nezbytnou zastávkou na refugio Requin a vínu.

V pondělí Haute route začínáme v Argentiere. Lanovkou vyjíždíme na Grand Montet a odtud dolů na ledovec Argentiere. Traverzem pod prvním zlomem se dostáváme pod morénu a poprvé nandaváme mačky. Z morény opět na lyžích stoupáme na Col du Passon. Žlábek do sedla je pěkným testem chůze na mačkách. Ze sedla pohodový sjezd po glacier du Tour na chatu Albert 1er. Jsme tu skoro sami.

V úterý je zase hezky a výhledy na Chardonet jsou boží. V klídku stoupáme na sedlo Col Superior du Tour. Máme čas a tak si odskočíme na vrchol Aiguille du Tour 3540 m. Odtud pokračujeme ve sjezdu pod chatu Trient. Po fixech vystoupáme na botách na Col des Ecandies. Čeká nás dloooouhý sjezd až do Champexu. V natátém firnu je to lahůdka. Vypadlé laviny ve spodní části nás upozorňuj, že za určitých podmínek to tu může být dost o ústa. V Champexu u jezera dáváme pivko a pak taxíkem míříme do Bourgh Saint Pierre.

Ve středu nás čeká psychicky náročná etapa. Dole chybí sníh a tak šlapeme cca 2 hodiny na botách. Pod Valsoreykou se trochu kazí počasí. Naštěstí často nebezpečné svahy jsou ok. Na chatě dlouze vegetíme, odpočíváme. Zítra je zase dlouhý den.

Ve čtvrtek je nebe opět modré. Na lyžích a pak znovu na mačkách stoupáme pod obrovskou stěnou Grand Combinu na Plateau du Couloir. Fučí tu a tak rychle mizíme pod další sedlo. Z něj už nás čeká jen sjezd. Je fantastický. Prašan všude kolem. V dolních partiích se za hřebínkem mění ve firn. Nenásleduji ostatní davy a valíme přímo až k potoku pod chatou. Od něj je to už jen kousek. Vegetíme, popíjíme pivko, ideální odpoledne.

V pátek se počasí zhoršuje. Na přechod přes Arollu není ani pomyšlení. Volíme proto cestu přes ledovec d´Otemma a na jistotu se přesouváme na poslední chatu Vignettes. Večer dlouhá porada, počasí není ideální.

V sobotu brzy ráno vyrážíme na poslední a nejdelší etapu. Je zataženo, sněží. Hodně lidí mizí do Arolly. Ale já nerad vzdávám. Parta je silná, dáme pokus. Razíme si stopu na Col de l´Eveque. Za chvíli nás dochází Forrest s Marge se svými Amíky. No fajn, ve třech se to lépe táhne. Střídáme se ve vedení a po sjedzu na Haut glacier d´Arolla se rozhodujeme to zkusit dorazit. Tady byla poslední možnost úniku. Z Col du M. Brulé už je to v mlze trošku bitka, ale nakonec stojíme ve vichru na Col Valpelline a čekáme až se mlha roztrhne. Pomalu začínáme sjíždět a za chvíli jsme na tyčích, nachystaných an závaod PDG. Sjezd do Zermattu je neskutečně dlouhý. A nádherný. Dokonce i vršek Matterhornu se na pár vteřin ukáže. Proti předpokladům dojíždíme až do vesnice. Pivko v Zermattu je opravdu zasloužené.

Gratulace Báře, Jirkovi i Liborovi ke skvělému výkonu a složení skialpinistické maturity.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Dvoudenní skialp nad Argentiere

Míra s Adamem už něco v horách pochodili jak v zimě tak v létě. V poslední době jsme trošku bojovali s počasím a termíny. Nakonec za mnou přiletěli do Chamonix na dva dny a akce nám vyšla v parádně. 

První den jsme lanovkou vyjeli na Grand Montet a dali si jízdu na rozcvičení. Zbylo nám i trochu času na pípákování. Pak už míříme na dolů na ledovec Argentiere a přes něj na stejnojmenou chatu. Trošku chybí dech a tak odpoledne v klidu aklimatizujeme na chatě.

Druhý den je jak ze sna. Modré nebe a dvacet centimetrů prašanu. Po Glacier du Amethyst míříme do sedla Col du Tour Noir. Kolem séraků a pod dohledem velikánů jakými jsou Le Droite, Courte, Verte či Aiguille de Triolet. Zatři hodinky jsme v sedle a užíváme se i párádní výhled na druhou stranu do Švýcarska. Combane, Rosa, Matterhorn...nádhera. No a sjezd... super prašan a naše první lajny v něm. 

Naši dvoudenku zakončujeme stylově v Pocco Locco hambáčem.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Silvretta z Wiesbadenerhütte 3/2016

Poslední Silvretta a vlastně i akce v Rakousku v letošní sezóně vyšla na Velikonoční víkend. 

Ve čtvrtek klasický nástup přes přehradu a odpoledne v v nádherném počasí míříme ještě k Tirolscharte. 

V pátek není úplně ideální počasí, přesto se spoustou dalších skialpinistů míříme kolem séraků na Ochsengletscheru na plato. Zástupy lidí ve směru na Piz Buin a Silvrettahorn nás nutí změnit plán. Vyplatilo se. Na Egghornu jsme sami. Pro partu první zkušenost s chůzí na mačkách.

Ve sobotu je nádherně a i přes vítr se těšíme na prašan v Jamtalu. Pája zůstává na chatě a sluní se. Koleno po pádu z předchozího dne bolí. My si užíváme klasiku přes Hintere Jamspitze. Orgie na Jamtalferneru i následně od Dreilenderspitze k chatě. Samozřejmě i "tajnými" žlábky s dosud nepoježděným prašanem.

V neděli mizíme přes Bieltal na přehradu. I ten prašan tam na nás zbyl. Loučení s holkama je trochu smutné. Letos končí Heinrich i celý jeho tým. Všem díky moc za krásnou atmosféru a pohodu na chatě ve všech uplynulých letech.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Oetztalské třítisícovky aneb Rindgulasch Rundtour

Ve středu večer příjíždíme k Eberhardovi do Ventu a ve čtvrtek brzy ráno vyrážíme po sjezdovce a údolím směr Martin Busch Hütte. Počasí jak ze sna, lavinovka nízká, nebezpečné svahy nad cestou jsou ok.Nikam se neženeme. Na terase na MB Hütte dáváme polívku a radlika. Přeci jen na Similaun Hütte je to ještě kus. V pomalém tempu pokračujeme údolím. Na chvilku si ještě s Tomem, Zuzou a Lídou odskočíme na jeden sjezd z morény. Kluci zatím pokračují po cestě pod námi. K večeři gulášek a italské víno, prostě pohoda. 

V pátek je zase krásně. Na lehko vyrážíme na Similaun a za slabé 2 hodinky jsme na 3606 metrů vysokém vrcholu. Sjezd je parádní a tak si ho prodlužujeme ještě kousek pod chatu. Tam vyzvedáváme Pepu, kterého čtvrteční nástup zmohl a pak už všichni šlapeme k Oetziho mohyle a pak dál na Hauslabjoch. Skoro nekonečný sjezd k potoku pod další chatou je tou pravou odměnou za dlouhé šlapání. Poslední výšvih od potoka bere zbytky sil. A tak nikomu nevadí, že se opakuje stejná večeře, jako předchozí den.

V sobotu modro. V nadhérném dni šlapeme na Mittlere Guslarspitze 3126 m. Nefouká a za tři hodiny jsme na vršku. Vegetíme snad hodinu. Pro sjezd vybírám dva nádherné žlábky. Pro všechny účastníky je to zážitek. Na poslední chatu Vernagthütte přijíždíme kolem půl druhé a máme celé odpoledne na odpočinek a slunění. Můžete hádat, co máme k večeři. Chata byla vyblokovaná od konce ledna, ale ve winterraumu je místa dost. Pro všechny opět nový zážitek.

V neděli je únava na všech znát a tak necháváme Wildspitze na příště a dáváme si ještě jeden parádní sjezd. U chaty se připojují Pepa s Kubou. Pokračujeme ve sjezdu do Ventu, který je překvapivě v dobré kondici a je možné sfrčet až dolů.

Díky všem za parádní čtyři dny v ideálních podmínkách. 


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Silvretta z Wiesbadenerhütte 2/2016

Po dni volna, stráveném výběrem a průzkumem nových terénů pro freeridové akce, se vracím z další partou na Wiesbadenerku. Počasí a předpověď je doslova snová.

Modré nebe, ideální teplota. Po obědě na terase jen s částí týmu šlapem k Tirolce. Bohužel noční vítr tu ufoukal prašan do tvrda.

V pátek jdeme na klasiku. Už pod Ochsenscharte se sníh mění. Nefučelo tu tak hrozně. Podmínka na hřebenu je super a my se k Hintere Jamspitze můžeme přiblížit rychleji než posledně. Pro některé je výstup na hřeben na mačkách silným zážitkem a překonáním vlastních hranic. Na vrcholu jsme opět všichni a téměř sami. Po horní tvrdé pasáži na Jamtalferneru následuje opět prašanová paráda. I závěrečný sjezd k chatě v natátém firnu je parádním svezením.

V sobotu se rozhodujeme nechat davové šílenství na Piz Buinu na jindy a jdeme raději pojezdit k Dreiländerspitze. Nakonec při druhém výstupu s klukama dolézáme na vrchol.

V neděli je oblačno, síly došly a tak v klidu sjíždíme na přehradu a po kávě mizíme domů.

Tak o Velikonocích znovu a naposledy :-(


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Silvretta z Wiesbadenrehütte 1/2016

Wiesbadenrka je klasika. Slunce, prašan, ledovec. Andrejka s Luckou pod taktovkou Heinricha. Nebo naopak :-)

Letos prý naposled. Ne, slunce bude, prašan taky a ledovce taky ještě pár let vydrží. Ale tým Heinricha Lorenze končí... Co se dá dělat. Snad i proto sem letos děláme tři otočky.

V sobotu nastupujeme za vánice na chatu. Odpoledne jen krátká procházka k Tirolerscharte. Rozšířený kompresák neodhaluje nic nového. Starý sníhu u země už asi nezmizí.

Na další dny je předpověď nestálá, ale snad lepší.

V neděli vyrážíme směr Ochsenscharte. Mraky se postupně rozpouští, rozehrávají nádherné divadlo s ranním sluncem. Přes sedlo se k Hintere Jamspitze neostaneme. Nevadí. Dáváme první sjezd a jediní s Edwinovým týmem míříme znovu nahoru. . Na vrcholu jsme první. Dáváme sjezd od kříže. A popsat sjezd Jamtalem se nedá... Stoupáme znovu na sedlo pod Dreilenderspitze. Šlapání v čerstvém sněhu bere sílu, ale za ten zážitek z dalšího sjezdu to stojí...

V pondělí znovu razíme stopu. Směr Piz Buin. Znovu v tandemu s Edwinem. I výstup ze sedla je netknutý. Prostě odpanění vrcholu se vším všudy. Závěrečný sjezd je třešničkou na dortu.

Poslední den stoupáme znovu do sedla Rauherskopfsharte. Sice nemáme první lajnu v horní části údolí Bielatal, ale pak si najdeme.

Asi nejlepší podmínky, co jsem na Silvrettě v životě zažil. Kdo nejel, zaváhal :-)


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Krkonošská jednodenka

Bára s Honzou už ochutnali skialpy minulý rok. Letos se k nim přidal ještě druhý Honza. Kvůli oblevám jsme museli termín dvakrát přesunout a vyšlo to až včera. Na potřetí.

Proti obavám nedělní a pondělní déšť nenadělal takovou paseku a už od Výsluní jsou podmínky fajn. Navíc sněží a hory mají celkem zimní nádech. Modrákem stoupáme na Výrovku. Cestou cvičíme správnou techniku chůze a otočky. Po obědě na Výrovce se věnujeme za chatou cvičení s lavinovou výbavou.

Aby nám nechyběl vrchol, stoupáme ještě na Luční horu. No a sjezd? Pohoda. Kaše pěkně ztuhla a nikdo se neboří. Modrákem pěkně dolů až skoro k Milířům. Tady dáváme lyže na batoh - i to patří ke skialpu - a za pár minut jsme u auta.

Z Pece odjíždíme za šera. Ideálně strávené úterý.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Freeride Soelden vol.2

Vyrazil jsem s rodinkou do Söldenu na dovolenou. Parádně jsme pojezdili po sjezdovkách a Honzík poprvé nakouknul do prašanu.

V sobotu míříme s Láďou co nejrychleji na ledovec. Odpoledne má začít foukat a my chceme pojezdit co nejvíc, než nám vypnou lanovky. Sobota je parádní den na ježdění. Areál je téměř prázdný a my máme příležitost udělat první lajny do Rettenbachu a parádní prašan je i na druhé straně na Tiefenbachu. Po nezbytné kávě u Klause jedeme znovu na jih a úplně osamocení sjíždíme do Ventertalu. Krusta ve spodní části sebere poslední zbytky sil. Na Gaislachu pak dáváme pivko a spřádáme plány na léto.

V neděli je obleva jako blázen. Část střediska je zavřená, odstřelují se laviny. Ježdění v řídkých lesích v má ale taky svoje kouzlo. Během dopoledne se kvůli teplu a mrholení stala ze sněhu vata, která Zdendu s Mírou opravdu prověřila. Ale štěstí se na nás usmálo. Po obědě vítr ustal a my si mohli užít u Schwarzsee parádní ježdění v prašanu, který v téhle výšce byl. Odpolední vyjasnění bylo takovou hezkou odměnou za dopolední dřinu.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 3/2016

O víkendu v polovině února se sešlo na parkovišti v Peci devět statečných. A protože už by tento počet byl proti pravidlům a hlavně by výuka neměla potřebnou kvalitu, přizval jsem se na pomoc kolegu Vojtu Dvořáka. Kurz byl pro mne trochu speciální, protože se na něm objevili dva velmi mladí skialpinisté. Krakonoš byl nás zase napnul jako strunu a přisypal až na poslední chvíli pár centimetrů a my mohli dojít od parkoviště na Boudu na lyžích. 

Večer jsme doladili technické problémy s výstrojí a udělali si první přednášku. 

V sobotu míříme do Modráku. Podmínky jsou parádní. Tvrdý podklad a na něm 15-20 cm prašanu. Ideální pro začátek pohybu na skialpech nahoru i dolů. Na Výrovce dáváme oběd. Po něm je čas na na cvičení s lavinovými vyhledavači. Došlo i na kopání a rychlý exkurz do problematiky sněhových profilů. Na závěr si šlápneme na Luční horu a Modrákem v prašanu sjíždíme na Boudu. Večerní sauna je relaxem před přednáškou a odpálením dvou airbagů.

V neděli není počasí ideální pro hřebenovou túru a taky sjíždíme do Pece a míříme k Severce. Sjezd je nádherný, jen kdyby byl o něco delší. Sil mají všichni dost a navíc se počasí zlepšuje. Stoupáme tedy na Rozcestí a po obědě znovu pokračujeme na Výrovku. Sjezd si vylepšujeme několika oblouky nad Richtrovkami a pak sjíždíme po cestě do Pece. Proti předpokladům až k Horizontu.

Nezbývá, než poděkovat všem frekventantům i Vojtovi poděkovat. Základní kurzy jsou pro letošek u konce. Alpská sezóna právě začíná.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

K2 Snowfest Sölden

Letos jsme si všichni zvykli, že nás paní zima pěkně napíná. Nakonec ale se sněhem vždy přispěchá a přesně tak tomu bylo i minulý týden v Söldenu.

Ve čtvrtek dalo hledání prašanu trochu práce, ale v pátek už to byl ten správný úlet. A když nám odpoledne otevřeli Rettenbach, užili jsme si doslova prašanových orgií. 

V sobotu pokračujeme tam, kde jsme skončili a přidáváme si pecku v podobě sjezdu do Ventertalu. Busem zpět a odpoledne ještě pár čistých lajn na Rettenbachu.

Odpoledne nás dostihují zprávy o lavinách v Tirolsku. Vojta zachraňuje cizího freeidera ve Wasserkaru a tak má tahle nehoda šťastný konec. Horší zprávy přichází od Lizumerhütte. 

V neděli se horší počasí. Ledovec je zavřený a my se jedeme podívat na vrchol Gaislachu. Tam se mraky trhají a ani vítr ještě není tak silný, jak slibovala předpověď. Krátce vyšlápneme do sedélka na závěr Snowfestu si smahneme sjezd ke Gaislachsee a následně až na Silbertal na kávu a pivko.

Díky všem za účast a parádní čtyři dny.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 2/2016

Předchozí víkend nasadil vysokou laťku, co se týče počasí a sněhových podmínek.

V pátek večer se nám kvůli dopravní situaci trošku protáhlo setkání a úvodní instruktáž. Vrcholil příliv studeného vzduchu a -15°C pěkně šimralo na periferiích našich těl.

Nakonec ale všichni v pořádku dorazili. První krůčky na skialpech to byla pro tuto partu velká romantika. Kosa jak z nosa, ale úplně jasno a měsícem nádherně nasvícené hory.

Večer stíháme v pohodě seznamovací večírek a samozřejmě i úvodní přednášku.

V sobotu míříme tradičně do Modráku. Musím říct, že lyžařské dovednosti všech osmi účastníků byly milým překvapením. Ooběd na Richtrovkách a ještě jeden powder hunt na loukách nad Červenou boudou. Vánice a fukeř

u Výrovky zase ukázal odolnost skupiny. No a dlouhý sjezd Modrákem a návrat za šera na Boudu už byl takouvou třešničkou. Před večeří ještě venku pípákujeme a fujavice dodává tréninku tu správnou atmosféru.

Program večer uzavírá přednáška a pochopitelně ukázka lavinových batohů.

V neděli je zataženo a nikomu se nechce pospíchat. Předpověď je ale dobrá a tak vyrážíme Obřákem na Sněžku. U Rudného žlabu už začínají být svahy nafoukané zajímavěji než minulý týden. U Slezské boudy se mraky

trhají a na Sněžku přicházíme za sluníčka a kocháme se vrstvou mraků v údolích. Krakonoš to prostě načasoval zase ideálně. Z vrcholu míříme jak jinak než na Růžohorky na Děčínskou boudu na oběd. Po kávě následuje

ještě bitka při sjezdu do Pece.

Sečteno, podtrženo: príma víkend s príma lidmi. Díky.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 1/2016

Letos nás Krakonoš pěkně dlouho napínal. Nakonec nám ale týden před prvním kurzem poslal pořádnou nadílku.

V pátek se v Peci pod Sněžkou sešlo všech osm statečných a po krátké instruktáži jsme vyrazili na naši základnu na Boudě pod Sněžkou.

Sobotní den jsme strávili v Modrém dole nácvikem chůze, stoupání, skialpových otoček. Po obědě pokračoval kurz cvičením s lavinovou výbavou u Richtrovek a pak ještě výstupem k Výrovce. Odtud už jen rychle dolů kolem Děvína na Boudu. V klídku stíháme ještě saunu a po parádní večeři pokračujeme ještě teorií. Nechybí ani odpálení dvou lavinových batohů.

Nedělní ráno nemá chybu. Za jasného nebe a téměř za bezvětří stoupáme Obřím dolem na Sněžku. Dlouho jsem tu neviděl tolik sněhu. Sjezd pod lanama ještě není dokonalý, ale touha po obědě na Růžohorkách všechny žene dolů.

Závěrečný sjezd z Růžohorek je takovou třešničkou na dortu.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Silvretta z Wiesbadenerhütte 2/2015

Velikonoční termín bývá nabitý. Ani letos tomu na Wiesbadenerce nebylo jinak. Jenže počasí udělalo v týdnu před Velikonocemi kotrmelec a místo jarního skialpu nám připravilo regulérní zimní podmínky.

Na Velký pátek nastupujeme z Partenen na chatu a i přes jezero šlapeme stopu. Nebezpečné místo v hrdle údolí je větrem "vyčištěné". Počasí přeje. Na chatě dáváme polívku, rádlika a ještě se jdeme podívat na Tirolerscharte. Následuje super sjezd v neporušeném prašanu.

V dalších dvou dnech chumelí a na dobývání vrcholů to moc není. Silvretta je skoro prázdná a my máme ojedinělou možnost "odpanit" jindy poježděné ledovce z Vermuntpassu či Obere Ochsenscharte. Ježdění v geniálním prašanu, který konečně padal téměř za bezvětří. Po odpolednech ještě opakujeme práci s lavinovou výbavou.

V pondělí je zase nádherně, ale kosa jak z nosa. Přes Grünekuppe míříme na Piz Buin. Sněhu je tu ale tolik, že pod séraky otáčíme a dáváme další první lajnu až na cestu pod chatou. Ještě jednou stoupáme k směrem k Dreiländerspitze a sjezd prodlužujeme až k jezeru.

Parta míří domů a já do Korutan na Moelltal. Jízda po Tauernské dálnici v čerstvé velikonoční nadílce je opravdovým adrenalinovým zážitkem.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Wildspitze a freeride v Soeldenu

Poslední březnový víkend se další parta chystala na Silvrettu. Nicméně předpověď na pondělí a úterý byla strašidelná a tak jsme udělali změnu.

Na sobotu byla předpověď parádní. Nastupujeme lanovkama Pitztálské arény co nejvýš a přes Mittleberg míříme na Wildspitz - druhou nejvyšší horu Rakouska. Počasí super, prašan, jen na vršku trochu fouká. Sjezd je ale

za odměnu a skoro nekonečný. Míříme na Taschachhaus. Užíváme odpoledního slunka před winterraumem a večer spřádáme plány na neděli. Počasí se má dost kazit.

Ráno to celkem jde a my míříme na Bliggspitze. Vrchol se nedaří, končíme v sedle Bliggscharte. Počasí drží a sjezd dolů k lanovce nemá chybu.

Na pondělí a úterý jsme se přesunuli do Soeldenu na freeride. Počasí horší, ale sníh parádní, i když v dolních partiích značně vlhký.

Akci zakončujeme v pekárně s kávou a dortem.Kliknutím přidáte další obsah


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Silvretta z Wiesbadenerhütte 1/2015

Třetí březnový víkend se potkávám v Partenen u lanovky s Přémou, Zdendou a Láďou. Kluci na skialpech už chodili v Čechách a teď je čeká alpský křest.

Trochu si ujasňujeme, co je vlastně sebou potřeba a co necháme v autě. A pak už rychle lanovkou k busíkům, adrenalinový zážitek k přehradě a jde se na to. Počasí dokonalé, lavinovka nízká, jen chybí ten prašan, ale

nemůžeme chtít všechno. Na chalupě jsme asi za 3 hodinky a užíváme si sluníčka a pivka na terase.

Druhý den dáváme oblíbený okruh přes Hintere Jamspitze a Jamtalferner opět ve skvělém počasí. No a všechno zakončujeme skvělým sjezdem v natátém firnu z Obere Ochsenscharte.

Třetí den měníme na Ochsentaler Gletscher plán a místo davového šílenství na Piz Buinu volím volnější Silvrettahorn. Zvláště vrcholový hřebínek je pro kluky zážitkem.

Poslední den se počasí trošku kazí a tak rovnou míříme přes Bielatal k přehradě a domů.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Freeride Soelden

V polovině února jsme vyrazili za prašanem do oetztálského Soeldenu s Dušanem a Márou.

První den dalo hledání prašanu trochu zabrat, ale hned druhý den se nad námi Alponoš slitoval, poslal krásných 20 čísel sněhu a nám bylo dopřáno udělat několik prvních stop do Rettenbachu.

Celý výlet jsme zakončili perfektním megadlouhým sjezdem do Ventertalu.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 2/2015

Druhý skialpový kurz jsem málem zrušil. Ve středu mne bacil bacil a vypadalo to, že budu muset akci odpískat. 

Nakonec jsem se nechal na Boudu odvézt, a protože Zuzka s Tomem přišli až v sobotu ráno, nebyl to ani problém a v sobotu jsme se do všeho vrhli společně.

V sobotu jsme vyrazili tradičně do Modráku a užili si neskutečné počasí. Modré nebe, slunce, sjezd od Děvína, sjezd a pípákování u Richtrovek a na závěr po tyčích Modrákem od Výrovky. Prostě pecka.

V neděli Krakonoš ukázal druhou tvář a sypal a fučel. Schovali jsme se před nečasem do nižších poloh. Pojezdili jsme u Severky, vykopali si profil, udělali kompresní test a na Jelenkách jsme náš víkendový kurz zakončili.

Parto díky a zase někdy na kopci.


 
 
 
 
 
 
 
 
 

Lavinový kurz 2015

O víkendu proběhla další perfektní akce na naší oblíbené základně. Bouda pod Sněžkou nám posloužila jako base camp pro lavinový kurz.

V pátek večer jsme se věnovali úvodu do lavinové problematiky a těla unavená pracovním nasazení v proběhlém týdnu jsme zrelaxovali v sauně.

V sobotu proběhla teoretická příprava a praktický trénink s lavinovými vyhledavači v okolí chaty a v neděli jsme potom nabyté znalosti ověřovali v terénu při skialpové túře. Zvláště kompresní testy a kluzný blok pod

Červenou boudou mnohé dost překvapili.

Závěrečný sjezd Modrákem do Pece byl takovou hezkou třešničkou na dortu.

Díky a budu se těšit na další setkání.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Základní skialpový kurz 1/2015

První skialpový kurz letošní zimy je za námi. Krakonoš nám připravil perfektní a rozmanité podmínky.

V pátek proběhl tradiční nástup s čelovkama na Boudu pod Sněžkou a večer jsme dlouze povídali o skialpu a udělali si úvod do lavinové problematiky.

V sobotu jsme vyrazili do Modráku, sjeli si od Děvína a pak už jsme mazali na Richtrovky. Sjezd na loukách v natátém firnu byl boží. Na Richtrovkách po kyselu a kávičce jsme využili zakopaných pípáků k nácviku

vyhledávání. Víťo díky za usnadnění práce :-). Nádherné počasí pak ještě umožnilo rychlý výstup na Luční horu a pak po tyčích návrat Modrákem na Boudu. Večerní sauna neměla chybu. Sobotní přednášku pak zakončila

ukázka odpálení lavinového batohu.

V neděli za okny fučí a tak původní plán výstupu Obřákem měníme a valíme dolů do Pece. Přes Karloberg vyběhneme na Růžohorky. Na Růžové hoře pak otáčíme a mizíme na Děčínskou na oběd. Závěrečný sjezd

krustou je taková malá zkouška.

Dobře jste to chlapi zvládli. Díky.


 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Kontaktujte nás

Kontaktujte nás

Skialpová škola

Mgr. Jan Novotný

Železničářská 442

54101 Trutnov

E: info@skialpovaskola.cz

T: CZ +420777669563

    AT +436641737705

IČ:73767441

Bankovní spojení:

213662438/0300

Členství

Ivbv-bily

Logo-01

Isia-1

Partneři

Bca_master-logo_pantone-303-c

Logo-03

Image002

Najdete nás

Tiráž